V dílně světa Stvořitele, kde vznikají lidská těla,

jednoho dne došlo k chybě, která zmatek vyvolala:

horní část ke spodní části ani trochu neseděla,

takže tady osaměle dvojice nohou nyní stála.

Cítily se nadbytečně, nikdo o ně neměl zájem...

Pochopily, že tu vážně žádné tělo pro ně není,

opustily místo vzniku, vydaly se na pouť krajem,

procházely vesnicemi, budily tím pozdvižení.

Nevěřícně každý hleděl, jak pouhé dvě nohy kráčí,

jako pár dvou neúnavných poslů věčné absurdity.

Souměrně jdou, levá, pravá, ke štěstí jim pouze stačí,

že jsou přes svou neúplnost součást běžné reality.

Elegantní putování užily si do sytosti,

svojí chůzí vyvracely všechny lži o zbytečnosti.