Ne každá část oděvu, kterou denně nosíme,

bývá s tímto údělem plně spokojena.

Já znám jednu kalhotu, občas spolu mluvíme,

ta touží být od zbytku radši oddělena.

Ačkoliv je z bavlny, tak je plná života,

není jí však souzeno určit, kam se vydá.

Měla by víc prostoru bez nohavic kalhota,

než když chůzí člověka noha nohu střídá.

Ve skříni, kde přebývá, je tak trochu rebelkou,

její mysl bohémskou nesvoboda rdousí.

Uniknout z té poroby šanci má však nevelkou,

zipem musí pokaždé pusu uzamknout si.

Protože je pouhá věc s nemožností změny,

tak jsou její ambice předem umlčeny.