Ta pověst hodně stará je, bylo to kdysi před lety,

mlha se snesla na vísku přímo ve stínu šedých skal.

Stavení všechna pohltil šedivý opar prokletý,

když slunce potom vyšlo zas, žádný dům tam víc nezůstal.

Svůj domov lidé z vesnice v jednom dni navždy ztratili,

stále se o ní zdává jim a její jméno volají.

V svých srdcích nyní neměli místo, kam by se vrátili,

tak na cestu se vydali, dodnes se krajem toulají.

Jednou i k tobě zamíří a možná, že strach zakusíš,

až uvidíš, jak přichází zástup mužů, dětí a žen.

Nezamykej se před nimi, bát se jich vůbec nemusíš,

na majetku či na zdraví nebudeš nijak ohrožen.

Ač mají těla v rozkladu, tak jsou to lidské bytosti,

než půjdou zase o dům dál, s úctou je všechny pohosti.