Vyšel jsem si se svou puškou pohrát jen tak bez cíle,

zamířil jsem, vystřelil jsem Pánubohu do oken.

Potkala mě velká smůla, trefil jsem se do chvíle,

kdy Bůh zrovna po obědě koukal na svět z okna ven.

Viděl jsem, jak padá dolů, v pohledu měl výčitku,

utíkal jsem rychle za ním k místu jeho dopadu.

V duchu jsem si zanadával: "cos to proved´, dobytku?,

lidé svoji víru ztratí kvůli tvému nápadu."

Poté, co jsem za vesnici doběhl jak zběsilý,

nalezl jsem Pánaboha rozbitého na zemi.

Čekal jsem, že bude chybět všem, kteří v něj věřili,

že se však nic nezměnilo, kupodivu zdá se mi.

Léčím Pána Boha doma, denně k němu hovořím,

slíbil mi, že společně s ním novou církev vytvořím.