Na konci světa v malém domku se dvěma dětmi bydlí máma,

nevlastní nic, než sami sebe, k tomu oblohu nad hlavami.

Jsou chudí, ale šťastní spolu, i když je pro ně život drama,

nemají ani na rádio, tak zpívají si aspoň sami.

Na louku jdou, když svítí slunce a do trávy se uvelebí.

Synovi s dcerkou řekne máma: "můj nos teď bude vypínačem",

stisknou ho, na zem položí se a poslouchají tváří k nebi,

každou píseň si vychutnají, ať skončí smíchem nebo pláčem.

Ve zpívání se vystřídají, mají i svoje hitparády,

svým nadšením se vyrovnají slavnému pěvci nejednomu.

Poslední skladbu užijí si trojhlasem pěkně dohromady,

pokud snad náhle začne pršet, tak dokončí ji cestou domů.

Pod širým nebem radost mají od jarních dnů do konce léta,

ten jejich zpěv je pro ně více, než nejkrásnější hudba světa.