Jedou stejnou tramvají, hledí na ni bez hnutí,

na oplátku ona mu odpovídá očima.

Nemívají další děj minutová vzplanutí,

jeden člověk druhého na chvíli jen zajímá.

Na světě tak vznikají krátkých lásek tisíce,

jiskra v mžiku přeskočí a hned zase uhasne.

Nikdo ruku nepodá, nepřekročí hranice,

paměť všechno vymaže... přesto je to úžasné.

Oční kontakt s člověkem do té doby neznámým

vzájemně se oslovit málokoho donutí.

Nad hlavami vznáší se místo ohně pouze dým,

jsou to lásky bubliny, odsouzené k prasknutí.

Žádný vztah se nekoná, třeba přijde později...

Život je však na pár chvil prozářený nadějí.