Nejprve jsme si jenom psali, dvě duše lásku hledající,

v dopisech párkrát do měsíce předávali si, co je cenné.

Pak jsem tě často navštěvoval, u vás v Beskydech na vesnici,

otevřelas mi nové světy, mystickou září prosycené.

Bylas mi dobrou průvodkyní do světa jogínů a mágů,

asi jsi vždycky pomýšlela, že se mnou strávíš život celý.

Okolnosti nás rozdělily, čas přetnul naši jemnou ságu,

já dal jsem přednost velkoměstu, a pak už jsme se neviděli.

Po letech jsem tě zkoušel najít, připomenout ten příběh milý.

Z maličké vísky, kde jsi žila, dostal jsem zprávu, z které mrazí.

Snad ztratila jsi víru v Boha, snad všichni už tě opustili,

asi se v ráji nepotkáme... nevím, kam přijdou sebevrazi.

Nezbývá mi, než pouze věřit, že v jiném světě nejsi sama.

Hledím na nebe plné mraků, posílám pozdrav do neznáma.