V jarní den z oblohy sluníčko směje se,

a dívka s paletou na louku vyšla si.

Rozkvetlé okolí na plátno přenese,

vždy když chuť malovat v duši se ohlásí.

Stvořitel požehnal jejímu nadání,

s něhou a radostí vytváří obrazy.

Cítí se svobodná, nikdo jí nebrání

zachytit všechno, co v očích svých nachází.

U každé květiny vždycky jí připadá,

jako by na louce vyrostla jen pro ni.

S příchodem večera štětec pak odkládá,

šťastně se usměje, nebi se ukloní.

Než tvář dne zakryjí první tmy závoje,

nese si celý svět do svého pokoje...