Pyžamo nasáklé krví uprostřed postele leží,

vládne zde vražedné ticho, dlouho už k tomu vše spělo.

Je třeba zahladit stopy, pokud chci ten malér přežít,

mám na to ale dost času, teď, když jsem odstranil tělo.

Po sedmi bodnutích nožem skončilo to věčné pnutí.

Jestli mě poldové chytí, čeká mě studená cela.

Stálo mi to ale za to, budu vždy vzpomínat s chutí

na její poslední slova, na výraz, co v očích měla.

Mlčím a dech se mi tají, dívám se na dílo zkázy,

na lůžko, na kterém kdysi sténala pode mnou slastí.

Dnešek vše navždycky změnil, už vím, jak se cítí vrazi,

svědomí něco mi šeptá, já se tím nenechám zmásti.

Konečně srovnal jsem účty za to, jak stále mi lhala,

a jako trofej si nechám pyžamo, ve kterém spala.