Před chvílí vstal jsem z hrobu, ústa mám plná hlíny,

dostal jsem ještě šanci, je tu můj soudný den.

Klopýtám světem živých, kam bez pocitu viny

ze světa zahnívání zpátky jsem přiveden.

Květiny od mých blízkých jsou nyní zbytečností,

tak s pohrdavým gestem dopadly na rakev.

Život můj prodlouží mi bytost z masa a kostí,

zamířím neomylně tam, kde je čerstvá krev.

Jako potravu budu hledat si lidi živé,

ať ty, které jsem znával nebo ty neznámé.

Bývaly k nakousnutí některé ženy dříve,

já těším se, až opět spolu se setkáme.

Bude to krásná pomsta všem, kdo mě přežili,

takhle jim to vždy podám, než hrůzou zešílí.