Řekni mi jeden důvod, proč být na tomto světě,

když od časného rána na duši tak zle je mi.

Pohřební koně táhnou má přání na lafetě,

a srdce se mi svírá marnými emocemi.

Cokoliv, co si přeji, už předem mizí v dálce:

cíl, který na své cestě odjakživa jsem hledal.

Nezkoušej prosím na mě řečičky o morálce,

že nemám právo zemřít, když život jsem si nedal.

V zemi stesku a touhy došel jsem na hranice,

celé jezero smutku vypít si musím do dna.

K myšlence všechno skončit každým dnem tíhnu více,

a moje situace je zcela bezvýchodná.

Nemohu skoro dýchat, slzy se v kůži vpíjí...

Tak pověz, proč dál snášet tu věčnou agónii?