Bolest lásky je jistotou, ze které dlouho dá se žít,

už dávno jsem se naučil milovat jenom planě.

Než k někomu se připoutat, radši si nechám ublížit,

na každé ženě ocením, když otáčí nůž v ráně.

Srdce se prudce rozhoří a potom se nic nestane,

zatímco mě žár spaluje, dívka se tváří chladně.

Je vlastně velkou úlevou vědět, že to tak zůstane,

nepokoušet se stoupat výš a zabydlet se na dně.

Tam, kde se koná pro druhé hostina velkých emocí,

nepozvaný host umírá před dveřmi zamčenými.

Může si alespoň vychutnat ten sladký pocit bezmoci

a duši nechat zamrznout v prázdnu citové zimy.

I když jsem zemřel tisíckrát, v srdci mám dál tah na branku;

vím předem, že zas prohraji, přesto vsadím vše do banku.