Nežli potmě a bez šatů ulehneš na mé lože,

já chtěl bych se ti představit, ať víš, s kým máš tu čest:

jsem totiž řezbář živých těl, umělec s ostrým nožem,

ozdobu na své pokožce můžeš si navždy nést.

Nejdříve prsty důkladně prozkoumám měkkost těla,

přitom si v duchu představím každý budoucí řez.

Radši ti pouta nasadím, kdyby ses pokoušela

utéci z mého objetí, až zmocní se tě děs.

Během noci se postupně spojí bolest a krása,

střídavě budu pracovat a smývat tvoji krev.

Až ze tvé kůže vytvořím tvary jak od Picassa,

celý den chci pak prohlížet ten božský reliéf.

Pakliže zemřeš náhodou, ač není to mým cílem,

svět ocení, že zůstala jsi uměleckým dílem.