U topení v kuchyni sedí stařec povadlý,

vedle vetchá stařena po sté chodbu vytírá.

Romeo a Julie trochu jinak dopadli,

nežli jejich předobraz ve hře pana Shakespeara.

Přežili vše ve zdraví, ušli spolu cesty kus,

první lásku přenesli až do věku zralého.

On si doutník zapálí, popel klepe na ubrus,

ona jako obvykle osopí se na něho.

Od podobných důchodců nijak se dnes neliší,

berou se už navzájem jak inventář trvalý.

Když Julie nadává, šťasten je, že neslyší,

pryč je síla krásných slov, co si kdysi říkali.

Občas v duchu myslí si větu, z které čiší mráz:

jestli chybou nebylo, že ji tenkrát vzbudil včas.