Asi už tě nemám rád, dnes jsem si to uvědomil,

moje srdce k tvému srdci slabý signál vysílá.

Strom, co příliš vyrostl, svojí vahou se sám zlomil,

lávka časem nahlodaná do vody se zřítila.

Dávno již jsem objevil všechna tajemství tvá skrytá,

jsi jak louka posečená, jak větev, co usychá.

Nechci dále tu hru hrát, byla by to formalita,

musel bych se přetvařovat a denně lhát do ticha.

Byly doby, kdy jsem chtěl kvůli tobě bourat skály,

pokaždé jsem pocit míval, že jsem spatřil anděla.

Z požáru, co spaloval, zůstal jenom oheň malý,

když tě vidím každodenně, nic to se mnou nedělá.

Zimní vítr bez milosti odvál listí ze zahrad,

vymetl i moje srdce... asi už tě nemám rád.