Mysl má je v těžkém šoku, špatně se s tím vyrovnává,

bylo to bez varování, došlo k tomu jenom tak.

Během chvíle velmi krátké obě ruce, levá, pravá,

od těla se oddělily, uletěly do oblak.

Žádná krev z ran neprýštila, ihned se mi zacelily,

trup mi končí na ramenou, nemám ani pahýly.

Jak prapory plandat budou rukávy mi na košili,

ve srovnání s minulostí čekají mě rozdíly.

Bez rukou můj život bude složitý a celkem pustý,

na veškerou činnost denní musím najít řešení.

Maso už si nenakrájím, z misky budu hltat ústy,

a co bude s hygienou, nemám vůbec tušení.

Chci dál věřit v hloubi duše, že se jednou vrátí snad...

Na nebi je pozoruji, nemůžu jim zamávat.