Rád vídám mladé dívky, když do sebe se noří,

ve tváři se jim úsměv zasněný objeví.

Hranici mezi vnitřním a vnějším světem boří,

na co teď právě myslí, jen ony dobře ví.

Kratičké jsou to chvíle a lehké pousmání,

kdy dívka celý vesmír pro sebe pouze má.

Možná je za tím láska, možná splněné přání

a nebo jenom hudba, co srdce objímá.

Snad ke štěstí jí stačí, že zrovna neprohrává,

naději v sobě živí a ve hře zůstává.

Snad před maličkou chvílí přišla jí dobrá zpráva

a nevědomky radost do světa předává.

Já její pocit sdílím, ač nevím, o čem sní

a pro sebe sám v duchu vždy usmívám se s ní.