Se zaujetím denně prohlíží mapu světa,

nabitou mysl mívá krásnými představami.

Dívenka na vozíku, nedávno plnoletá,

o Himalájích sní si, o poušti pod hvězdami.

Ví, že se nejspíš nikdy v ta místa nepodívá,

často však připadá si, jako by tam už byla.

Na mapě každý název něco v ní rozeznívá,

má velkou představivost a v tom je její síla.

V duchu zvuk zvonů slyší z pařížské katedrály,

vnímá, jak probouzí se vzdálená města k ránu.

Když na tváři ji občas africké slunce pálí,

hned ochladí ji vlny Tichého oceánu.

Ve své hlavě tak vidí lépe skutečnost samu,

než turističtí snobi s fotkami z Instagramu.