Jednou jí řekl jistý kluk, že má rád holky štíhlejší,

od těch dob tělo nesnáší, upadlo u ní v nemilost.

Že bude útlá jako laň, tím sama sebe konejší,

její vyhublá postava je žádné maso, samá kost.

Chuť k jídlu pouze předstírá, co sní, to ihned vyzvrací.

Matka má jisté tušení, chybí jí ale důkazy.

Kamarádkám i příbuzným před očima se vytrácí,

čím dál tím více nápadně řítí se někam do zkázy.

Cítí se v pasti chycená, takhle je to už druhý rok,

hroutí se sama do sebe jako vadnoucí květina.

Toho, kdo znal ji před rokem, čeká dnes nepříjemný šok:

z dívky, co hezká zdála se, je hvězda, která zhasíná.

Umře, pokud včas nepozná to, jakou cenu zaplatí;

vždy s každým kilem ztraceným část duše též se vytratí...