Napsala jsi mi vyznání, sliby, plány i výčitky,

poctivě jsem je pročítal, snažil jsem se tě chápat.

Bohužel jsem si vůbec nic nevybral ze tvé nabídky,

nad tou hromádkou papírů dostal jsem ale nápad.

Vzal jsem si nůžky do ruky, dopisy vložil do dlaně,

pečlivě jsem je rozstříhal na velmi malé dílky,

pak jsem je smíchal s jogurtem do pěkně syté snídaně,

a vše, co jsi mi poslala, spolykal během chvilky.

Asi bys hořce plakala, kdybys mě při tom viděla,

nejspíš bys psát hned začala další dojemné řádky.

Klidně piš celé romány, se mnou to však nic nedělá,

my dva jsme spolu skončili a čas nevrátíš zpátky.

I když ti to tak připadá, necítím k tobě nenávist,

snědl jsem jen tvé dopisy, prostě jsem je už nechtěl číst.