Na tajném místě za městem, v poklidném lesním zátiší,

pod borovicí prastarou je bazar lesní víly.

Lidé tam chodí před smrtí vrátit, co je jim nejbližší,

city, co během života použít nestačili.

Až v hloubi duše pochopím, že čas k odchodu zavelí,

zastavím, vypnu řízení a ohlédnu se zpátky.

Vydám se k tomu bazaru, ve tváři výraz nesmělý,

a ze srdce tam vysypu všech lásek pozůstatky.

V kanystrech potom odevzdám slzy, které jsem neprolil.

Ta víla smutně zeptá se, proč toho tolik vracím.

Přiznám, že plakat naplno málokdy jsem si dovolil,

chladem a vnitřní prázdnotou daň za to nyní splácím.

Bez emocí pak budu žít ve zbývající době,

jen pár slz v kapse ponechám - ty, které patří tobě...