Na tramvajové zastávce, navečer jednou v neděli,

zvídavý mladík všiml si dívky, která si zpívala,

v rytmu se přitom houpala, jiskry jí v očích hořely.

Přistoupil s jemnou úklonou, ona se na něj usmála.

Zeptal se, zda si nechce s ním zatančit jen tak na chvíli,

než její tramvaj přijede a ona zmizí do dáli.

Přikývla a hned vzápětí v objetí těsném tančili,

najednou nad zem vznesli se, do výšky vzhůru stoupali.

S úsměvem lidé hleděli, jak ti dva míří do nebe,

našlo se i pár jedinců, co tvářili se dotčeně.

Oni si krásně létali, oči měli jen pro sebe,

nad světly města kroužili dlouho do noci nadšeně.

Když zpátky na zem snesli se, bylo už dávno pondělí,

domů šli pěšky po zemi a za ruce se drželi.