V zimě kruté nekonečné, bez mrkve a o hladu,

sněhuláci rozhodli se přijít žádat o dávky.

Sotva vešli do budovy pracovního úřadu,

ze všech stran se na ně snesly pouze samé nadávky.

Neobvyklí žadatelé ve sněhové podobě

přítomností nevítanou rušili návštěvní řád.

Pohybem svým nechávali vlhkou stopu po sobě,

uklízečky spílaly jim: "Kdo to má furt vytírat?"

Poslušně se zařadili a ve frontě čekali,

tak, jak jim to vlastní bylo, s klidem přímo ledovým.

Toho, že se uvnitř topí, bohužel však nedbali,

příliš pozdě zamířili zpět ke dveřím vchodovým.

Na podlaze roztekli se, než se mohli dostat ven,

úředníci odškrtli si, že byl problém vyřešen.