Rukama projíždí odzdola nahoru,

zahleděn se smutkem do svého díla,

ve kterém před lety vytvořil z mramoru

dívenku nádhernou, když ještě žila.

V té síni výstavní dělá to potají,

v době, kdy muzeum je uzavřeno.

V očích má dojetí a ústa šeptají

tisíckrát po sobě jediné jméno.

Dotkne se ňader a hlavu dá do klína

a v duchu vzpomíná na dávné časy,

když tenkrát modelka čistá a nevinná

přála si zachytit dočasnost krásy.

Zhmotnělé vzpomínky po ní tu zbyly...

Dva týdny nato si přeřízla žíly.