Toho dne zcela náhodně prošel jsem dveřmi kostela,

domníval jsem se, že jsem sám, jediná duše zbloudilá,

však mourovatá kočka tam na chladné zemi seděla

a v očích měla divný lesk, jako kdyby se modlila.

Nejprve měl jsem pochyby, zda utéci se nechystá,

neprojevila obavy, přijala moji přítomnost.

Odvrátila tvář kočičí a dívala se na Krista,

tak jako by s ním vedla řeč a spíše on byl její host.

S tím Božím synem na kříži dlouho na sebe hleděli,

a v jednu chvíli zdálo se, že on se na ni pousmál.

Pak spatřil jsem, že najednou rány mu z těla zmizely,

sestoupil dolů, poklekl a kočce tiše požehnal.

Když svaté zvíře vyšlo ven a kráčelo po chodníku,

lidé kameny házeli, tak jak to mají ve zvyku.