Pokaždé, když tu fotku vidím, tak nad krutostí lidskou pláču:

holčičku z války vietnamské, nahou, napalmem popálenou.

Vzpomenu si na všechny borce, co navléknou se do maskáčů,

divoké sny je ovládají, do bitvy v duchu hned se ženou.

Z huby jim táhnou s pachem piva samá chlapácká silná slova,

Rambové s mozkem na steroidech, stateční doma v obýváku.

Na bojištích by rychle změkli, kdyby tekla krev opravdová,

před televizní obrazovkou stylizují se do vojáků.

Po večerech si představují, že jejich pyje vládnou světem,

ve válce je vše dovoleno, užít si třeba znásilnění.

Podají si pár civilistů, inspirováni Pinochetem,

nabitá zbraň a uniforma v sadistu fotra s bříškem změní.

Nad tím obrázkem z Vietnamu erekci si vždy přivolají,

na gauči zařvou "Na Stalingrad!" a poklopec si rozpínají...