Ležíme si v měkké trávě, slunci svou tvář nastavujem,

po létě pak přijde zima, zasypou nás závěje.

Řekou času nenávratně k moři smrti rychle plujem,

věř mi, nic s tím nenaděláš, tak to bude, tak to je.

Už při pádu na zem v dětství zjistíš, když se lehce zraníš,

že ti z těla vytékají rudé krve krůpěje.

Můžeš zkoušet tisíc věcí, stárnutí však nezabráníš,

marná bude tvoje snaha, tak to bude, tak to je.

Chceme najít velkou lásku, o kterou si srdce žádá,

celý život prožít s někým, kdo nás v noci zahřeje.

Naše city stejně jednou přeruší smrt nebo zrada,

dávno už je rozhodnuto, tak to bude, tak to je.

Co nás drží při životě? Jen falešné naděje.

Kdo chce přežít, lhát si musí... tak to bude, tak to je.