V době kolem úplňku něco se mnou děje se,

na každého vrčím jen a nikoho nesnesu,

přátelé mě nenajdou na mé stálé adrese,

začínám být neklidný a utíkám do lesů.

Lidem se tam vyhýbám, mohli by se začít bát,

člověčí tvář dále mám, oči jsou však zarudlé,

mívám chuť výt na měsíc a dostávám vlčí hlad,

pokud chodce potkávám, hned jim sahám po hrdle.

Z nehtů drápy vyrostou, což je další jasný znak,

poté mě srst pokryje, dokončí se proměna.

Týden v lesních končinách strávím jako vlkodlak,

po návratu domů jsem zas osoba vážená.

Co bylo, to vytěsním, dojde mi to teprve,

když do pračky naskládám šaty, co jsou od krve.