Jsem Vodnář, ten, kdo se jen těžko do rozestupů zařadí,

vychutnávám si i pád na dno, z máločeho se sesypu.

Toužím po další revoluci, když z jedné prach se usadí,

odmítám srovnat svůj krok s davem, už zkrátka čistě z principu.

Cizí hněv po mně rychle steče, k původci zpět se navrátí,

co je a není důležité, to určuji si pouze sám.

Nechte si tituly a funkce, tahle hra na mě neplatí,

já přirozenou autoritu jako jedinou uznávám.

Navenek možná zdám se chladný, uvnitř jsem plný emocí,

svobodě vždycky přednost dávám, nechci se zaplést do vztahu.

Z každé lásky jak ze žaláře uteču tajně do noci,

všem ženám předem připomenu, že mám vodnářskou povahu.

Jsem dítě, co si pořád hraje, a pískovištěm mým je svět,

a dopředu mě žene touha všechno si jednou vyzkoušet.