Stojíš na čáře startovní, kdy v dáli zatím je tvůj cíl...

Až budeš jednou jako já svůj život bilancovat,

tak vzpomeneš si na mládí a na to, že tu někdo byl,

kdo tvojí krásou zasažen neuměl city schovat.

Potají vyndáš ze skříně pár knížek s mými sonety,

a zpětně možná objevíš, jaké kouzlo jsi měla

pro zjitřeného hříšníka, kterého tenkrát před lety

tvá jedinečnost v lepšího člověka přetvářela.

Ten záchvěv, který pocítíš, stane se v čase ozvěnou,

živou ženu a vzpomínku tak věčnost znovu spojí,

a tvoje slza dojetí může být mojí odměnou...

Symbolicky tak budeme aspoň na chvíli svoji.

Ty přijmeš to za spoustu let, až ohlédneš se zpátky,

já miluji tě právě teď, kdy čteš si tyhle řádky.