Chci být tvým úkrytem, pramenem všech tvých sil,

místem, kam za bouřek můžeš se přijít schovat.

Svůj maják pro tebe v srdci jsem postavil,

a světlo každou noc budu v něm udržovat.

Na vnitřních útesech zůstanu spoustu let,

ve sněhu, v lijácích, s očima nad obzorem

s nesmělou nadějí pokorně vyhlížet,

zda tvoje křehká loď popluje někdy kolem.

Když záře z očí mých začne se vytrácet,

a na svém obzoru zahlédneš světlo jiné,

dál k mému majáku můžeš se navracet,

dokud jsem naživu, jeho svit nezahyne.

Až mě pak přivine jednou smrt do objetí,

tak signál pro tebe v mých slovech zůstane ti.