Ve chvíli, kdy ho pozoruješ, pokusí se tě ihned zmásti,

jeho nestálá existence vyvolá v tobě paniku.

Celého nikdy nespatříš ho, pokaždé je tu jenom zčásti,

tím, jak se znovu stále ztrácí, útočí na tvou psychiku.

Jdeš po louce a strneš v šoku, ve vzduchu hlava jen tak visí,

jindy zas noha osamělá kopne tě náhle do břicha.

Před sebou vidíš zčistajasna, jak s větvemi se prsty mísí,

někdy se zjeví téměř celý, zakřičí a pryč pospíchá.

Mohl bys před ním zavřít oči, ničemu to však nezabrání,

doteky jeho nečekané budou tě držet v napětí.

Zpocené čelo olízne ti lepkavý jazyk znenadání,

studené ruce zajedou ti do vlasů prudce vzápětí.

Čeká tě pouze paranoia, nejistoty se nezbavíš,

víckrát už totiž neuhlídáš, zda Zmizelec je dál či blíž.