Největší má ze všech smůlu ten, kdo potká Požírače,

do cesty když postaví se, neprostupný jako hráz.

Vnitřnosti mu nepotrhá, bolestí ho nerozpláče,

neživí se těly lidí, lačně hltá jejich čas.

Dny jsou jeho přesnídávkou, roky jeho hlavním chodem,

uvnitř osob, jichž se zmocní, urychluje procesy.

Bude pro ně poslem zkázy, nežádoucím doprovodem,

drápy své na vnitřní budík nelítostně zavěsí.

Kdo se štěstím dostane se z Mrchoviny vyčerpaný,

neuvěří, kolik času venku zatím ubylo.

Pro mladíka, který možná míval kdysi velké plány,

po setkání s Požíračem všechno náhle skončilo.

Vyjde jako seschlý stařík, co je na smrt připraven,

do světa, v němž odehrál se maximálně jeden den.