Číhám na tebe ve stínu, nadržený a hladový,

o vnady se bát nemusíš, ty mě jen těžko vzruší.

Tvé tělo je jen kusovka, módní výrobek řadový,

ať hrají si s ním ostatní, já znásilním ti duši.

Vím, že mi také uvěříš všechny prolhané lichotky,

málo z toho, co slibuji, stane se potom skutkem.

Já do tebe se dostanu, aniž si stáhneš kalhotky,

budu prznit tvé emoce a oplodním tě smutkem.

Jsem usvědčený násilník, mohu ti dodat odkazy

na těch pár holek zničených, které jsem zmermomocnil.

Líbí se mi ten okamžik, kdy konečně jim dochází,

že ač zůstaly netknuté, tak duše jsem se zmocnil.

Každé z těch dívek po čase pak narodí se deprese,

a jako oběť poslušně ukázat mi ji přinese.