Mohla bys na mě dolů pohlížet s pohrdáním,

každičkou moji lichotku odmítnout ve zlosti,

s převahou svého mládí vysmívat se mým přáním,

a stejně bych tě miloval celou svou bytostí.

Pokud bys ostrým nožem srdce mi rozkrájela,

do odpadků ho vhodila jak nepotřebný krám,

na popel spálila pak i zbytky mého těla,

tak stejně bych tě miloval více než sebe sám.

Kdybych snad do své smrti tvoji tvář nezahlédl,

a kvůli tomu poztrácel veškeré emoce,

z propasti, kam bych spadl, víckrát se nepozvedl,

já stejně bych tě miloval, čistě a hluboce.

Jsi modré nebe nade mnou, jsi očistec i ráj

a moje duše tebou je plná až po okraj.