Rychle se spolu sblížili, jméno své mu však neřekla,

tak podle barvy obuvi říkal jí Bělobotka.

Osm dní ve dvou prožili, než neznámo kam utekla,

na památku mu zůstala pouze jediná fotka.

Pokoušel se ji vyhledat, bylo to ale bez šance,

po čase vzdal se myšlenky, že se víc někdy doví.

Jednoho dne pak objevil bílou obálku ve schránce,

když otevřel ji, našel tam list s několika slovy:

"Bylo mi s tebou nádherně a upřímně ti děkuji

za těch pár nocí společných i všechna pěkná rána.

Budeš navždy v mých myšlenkách a opravdu tě miluji,

více však po mně nepátrej, víš, já jsem dlouho vdaná...

Tenkrát jsem jenom hledala azyl v kritické době

a s tebou aspoň na chvíli vrátila jsem se k sobě."