Byli jsme jenom kamarádi, odmítala jsi moje city,

toužil jsem po tvém nahém těle, přál se tě dotknout dlouhá léta.

Pak jedné letní noci v parku nadešla možnost intimity,

vnímal jsem, jak se v opilosti tvé tělo s tím mým v jedno splétá.

Stačilo vypít trochu rumu a kalhotky jsi dole měla,

zjistil jsem rukou neodbytnou, jak mokrá jsi a nedočkavá.

Pár minut mi jen bylo přáno, pak sis to zase rozmyslela,

rozpačitě ses vymlouvala, že na to není chvíle pravá.

Poznal jsem tehdy před půlnocí jen tvoji vlhkost a tvou vůni,

věřil jsem tomu, že v tvém ženství proniknu dále za hranice,

dostal jsem k tomu jednu šanci, zůstalo ale pouze u ní,

tam, kde o sebe stehna třou se, nedostal jsem se nikdy více.

Tenkrát to sice nedopadlo, svět změnil se však ve vteřině:

nechal jsem navždy v proudu času otisk mé dlaně ve tvém klíně.