Znával jsem kdysi dívku, hladovou po životě,

střídala často s chutí známosti náhodné.

Býval to její způsob, jak čelit nejistotě,

tím, že si bude dělat, co uzná za vhodné.

Když se jí zrovna chtělo, chodila na přednášky,

ve škole nudila se, zkoumala radši svět.

Blond vlasy, copy, brýle, bradavky jak dva hrášky,

vlhký klín, zadek pevný měla chuť nabízet.

Sváděním spousty mužů zvyšovala svou cenu,

a já byl jedním z mnoha, který to štěstí měl.

Po čase jsem ji potkal, spatřil jsem jinou ženu,

změnila se za dobu, co jsem ji neviděl.

Vzala už na vědomí, jak na světě to chodí,

dnes je z ní mladá paní, do školy dětí vodí.