V mlhavém dopoledni jde s malým synkem máma,

igelitku má v ruce, posledních korun pár.

Vše se jí nenávratně rozpadá pod rukama,

na tváři schnou jí slzy a v duši cítí zmar.

Bydlela dlouho s mužem, co osobnost jí srazil,

zůstat s ním znamenalo nechat si ublížit.

Zpřetrhal její pouta, všechny vztahy jí zkazil,

nikoho teď už nemá, není místo, kam jít.

Dva lidé, co jsou na dně, mezi lidmi se ztrácí,

chlapec se trochu vzpouzí, a pláče, že má hlad.

Matka má výraz prázdný, v pohledu rezignaci,

bojí se, je jí zima, neví, kde bude spát.

Na dno své důstojnosti si dobrovolně sáhne,

až na rohu si klekne a prosebně dlaň vztáhne...