Někdo má štěstí na dobráky, někomu osud nepřeje,

tím, že jsme se my dva seznámili, jsi teď v té druhé skupině.

Egoista jsem bezohledný, co schvátím, to už moje je,

začíná to vždy z mojí strany nenápadně a nevinně.

Protože jsi mě připustila, tak se mě nikdy nezbavíš,

zůstanu uvnitř tvojí duše, přijdu tě trápit ve tvých snech,

napustím jed do tvého srdce a postavím ti v srdci mříž,

a budeš-li se snažit utéct, ucítíš můj dech na zádech.

Mým jevištěm se tvůj svět stane, chci být vším, co tě vyděsí:

kaluží temně rudé krve, co pode dveřmi vytéká,

křikem chudáka nevinného, jehož dav na strom pověsí,

netvorem z tvého podvědomí, stínem mrtvého člověka.

Budeš v mé sbírce exponátem, na který sedá šedý prach,

a v srdci s číslem evidenčním pak dožiješ v mých temnotách.