Až krev mi v žilách zmlkne, s temnotou věčnou splynu,

konečně se má duše sama se sebou smíří.

Tělo uloží pod zem, nasypou na ně hlínu,

z mého mrtvého srdce vyrostou růže čtyři.

Ta první bude černá tak jako tvoje oči,

živit ji budou z hrobu moje posmrtné slzy.

Druhá růže zas rudě na tebe zaútočí,

a tobě náhle dojde, jak moc tě má smrt mrzí.

Se třetí růží žlutou v srdci žal rozlije se,

připomene ti chvíle, kdy jsem tě něžně hladil,

pak čtvrtá růže bílá do vzpomínek klid vnese…

Ber ji jak odpuštění za to, že jsem tě zradil.

Mé city po mé smrti skončí v hluboké jámě,

a čtyři růže zvadnou… ty zapomeneš na mě.