Srdce v plamenech, duše v rozkladu,

denně narůstá vnitřní napětí,

brzy beznaděj přijde na řadu,

křídla zlomená víc už nevzletí.

V marném čekání, zda Bůh odpoví,

občas zaznívá výkřik ze spaní.

Pocit naděje je jen chvilkový,

pádu do temnot těžko zabrání.

V tváři zoufalé oči dokořán,

světlo majáku mlhu protíná...

Náhle přichází náraz ze všech stran,

výdech poslední... slunce zhasíná.

Pak už nastává moment kritický,

vše se rozpadne jednou provždycky.