Má chlapec dívku rád z protější vesnice

za řekou, jejíž proud silný je víc než dost.

K sobě ji přitisknout přál by si velice,

nikde však přes vodu nevede žádný most.

Vidí jí do tváře, ví, jak je spanilá,

mohl by přeplavat, z toho má ale strach.

Ač dívka polibky přes řeku posílá,

dotknout se může jí jen ve svých představách.

Ona si jako on přeje být rovněž s ním,

navzdory osudu naplnit jejich cit.

Jednou tak přijde tam v závoji svatebním,

gestem mu ukáže, že si ho touží vzít.

Smutek ho přepadne, špatně to pochopí,

do řeky vrhne se a v ní se utopí.