Nosí staré černé hadry, našla si je v sekáči,

na hlavě má umaštěnou tmavovlasou ofinu.

Lidem spíše vyhýbá se, obvykle ji vytáčí,

denní světlo nemá ráda, schovává se ve stínu.

Žije čistě ze dne na den, prostě jen tak fláká se,

je jí celkem ukradené, že svůj život promarní.

Ptají se jí, kdy se změní, že prý už je na čase...

Když jim na to odpovídá, volí slova vulgární.

Pravidla, ta se jí hnusí, s morálkou si zahrává,

zdá se jí, že všichni hrají píseň stokrát ohranou.

Energii v sobě skrývá, najevo ji nedává,

netečnost je jejím štěstím, ale také obranou.

Setká-li se s realitou, pryč se od ní otáčí

směrem do vlastního světa, kde si sama vystačí.