Jsi podobná medúze, průhledná a bez tváře,

plaveš jen tak v moři dnů, kam tě vlny ponesou.

Střídáš párkrát do roka peřiny i polštáře

v postelích svých milenců, vždycky s novou adresou.

Bez výčitek svědomí píšeš svoje dějiny,

vždy to bývá nový pán, s kým se vedeš za ruce.

Na pichlavé poznámky hodíš pohled nevinný,

víš však, že vztah vyměníš, ještě když je v záruce.

Každého si omotáš kolem prstu bez dřiny,

přestože jsi beztvará, pro muže jsi lákavá.

Chtějí tě mít pro sebe, vzdávají se rodiny,

kvůli tobě věší se, klidnou tě to nechává.

Nechají se omámit, pozdě se jim rozsvítí,

skončí sami na břehu, požahaní, rozbití.