Sedí dívka v čínském fast foodu na Smíchově v centru obchodním,

málem nohy na stůl dala si, nedělá si žádné násilí,

na sobě má černé kalhoty, černé tričko, zřejmě nic pod ním,

lidi kolem zkoumá pohledem, jako by jí všichni patřili.

Na tácu si jídlo přináší, zkušeně pak jí ho hůlkami,

natolik se chová výstředně, že budí všech mužů pozornost.

Sem tam zvedne oči od jídla a výrazem tváře oznámí:

kašlu na to, co si myslíte, já mám totiž už všech lidí dost.

Občas spatří pohrdavou tvář u těch, co okolo prochází,

nijak jí to ale nevadí, to jí jen chuť k jídlu dodává.

Má své vnitřní hradby zpevněné a těžko ji někdo rozhází,

protože už dávno zvykla si, že ona je ta, co vyhrává.

Nasadí si výraz posměšný, když nádobí nese pryč prázdné,

prostředníček mužům ukáže a na ženy jazyk vyplázne.