Připadám si dnes jako racek, který se svému hejnu vzdálil,

noc do křídel mi dávno střihla a peří lítá všude kolem,

na jednom místě přešlapuji, čas všechny ambice mé spálil,

svůj život plný divných vztahů zakončím radši klidným sólem.

Rád bych se ještě napil vína, džbán jsem však někde cestou ztratil,

tak jenom sem tam doušek z dlaní loknu si, když jdu kolem vody.

V duši mi zbývá jen pár drobných, které jsem dosud neutratil,

než abych se zas s někým dělil, koupím si klíče od svobody.

Po celé roky napájel mě pramínek lásky vytěžený

z možností, kvůli kterým stokrát zemřel jsem na svou naivitu.

Ačkoliv jsem se vždycky dostal z propasti v srdci každé ženy,

dál slepě jak hmyz u lucerny podléhal jsem každému citu.

Živote, zpomal... občas sice o velké lásce ještě snívám,

už ale prosím nepřikládej, vždyť stejně jenom dohořívám.