Měl jsem kdysi tendenci sbírat padlé anděly,

dívky, které v životě jednu bitvu prohrály.

O schválnostech osudu málo toho věděly,

chyběla jim odvaha, aby se s ním popraly.

Bral jsem jako poslání, že jim křídla opravím,

neboť jsem byl zacyklen v mesiášském komplexu,

jejich duše zraněné pohladím a uzdravím...

Některé mi podlehly, jindy to šlo bez sexu.

Jak šel čas, tak zachránce zmocnila se únava,

dobrovolná samota stala se mým údělem.

Místo ruky podané v srdci prázdno zůstává,

dneska je vše naopak, sám jsem padlým andělem.

Po pár bitvách vítězných přišla válka prohraná,

marně se však rozhlížím... nikde žádná záchrana.