V té nejspodnější zásuvce almary z dávných časů,

ve velké černé obálce schovává sbírku cennou:

slova těch, kteří hledali v náruči smrti spásu,

poslední vzkazy napsané světu na rozloučenou.

Nejdelší ze všech dopisů byl v kapse oběšence,

nejsmutnější je ozdoben cákanci zaschlé krve.

Jeden je určen rodičům, jiný byl pro milence,

další sepsal ten, komu to nevyšlo napoprvé.

Všechny ty listy pochmurné do duše se mu vkradly,

podrobně si je pročítá, často se k nim rád vrací,

prožívá silné pocity, které těm lidem vládly,

pro rozhodnutí budoucí jsou velkou inspirací.

Až přijde čas, tak některý zvolí si čistě namátkou,

zjistí, zda život ukončí žiletkou nebo oprátkou.