Jeden dům jako druhý stojí tu na předměstí,

z nich, jakmile se setmí, málokdo ven už vyjde.

Ač v kolonii žijí, berou to jak své štěstí,

v řadových domcích bydlí samí řadoví lidé.

Žádný obchod tu není, natožpak dětské hřiště,

důsledně vzato jsou to kasárna pro civily.

Jaké je dneska potkáš, takoví budou příště,

neexistuje důvod, proč by se odlišili.

Bez vozu jsou jak v poušti, nuceni k dlouhé chůzi,

doporučeno je nosit maloměšťáckou masku.

Jistotou je svůj názor mít stejný jako druzí,

a ve volbách jak stádo volit pravdu a lásku.

Mají řadové city, řadové jídlo, pití,

ztrátou svého já platí za skromné místo k žití.